Chcete-li se o mě něco dozvědět, pak jste zavítali přesně na to správné místo. Narodil jsem se 6. 6. 1977. Užil jsem si šťastné dětství díky naší partě, která si říkala Bratrstvo a z které se později vyvinul klub. To mi dodávalo životní energii, protože můj rodinný život moc šťastný nebyl. Táta holdoval alkoholu a nebyl mi ani mému bratrovi Kubovi dobrým tátou. Já ho teda nepamatuji, protože po dvou letech to s ním máma už nevydržela a rozvedla se. Našla si nového manžela, s kterým sice vydržela déle, ale nebyl o nic lepší. Narodil se mi třetí brácha Marek. Ten se stal na čas mému nevlastnímu tátovi mazánkem, ale protože nebyl žádný svatoušek, tak ho brzo omrzel. Když viděla máma, jak Kuba i já nevlastního tátu těžko snášíme, protože na nás byl agresivní a nepřiměřeně nás trestal za každou maličkost a když se po tom, co šel Marek do školy, začach chovat takhle i k němu, tak se máma rozvedla. Byli jsme teda sami s ní tři kluci, ale bylo to tak lepší.
Bratrstvo poznamenalo v dobrém smyslu hodně můj život. Naše parta se stala klubem po té, co snámi jel na jednu akci Vašek, což je táta mých tří kamarádů Pavla, kterému všichni říkáme Hadimrška, Michala a Martina. A protože měl Vašek tak trochu podobný osud jako moje máma, byl se svými třemi syny sám, protože ho manželka opustila (také byl na vině alkohol), tak se nakonec přes Bratrstvo, s kterým začala moje máma také pomáhat, seznámili natolik, že se spolu vzali.
Byl krátké období, v kterém jsem byl zcela šťastný. To mi bylo sedmnáct let. Ale tohle období travalo bohužel velmi krátce. Jeli jsme na posvatební cestu a při ní došlo z viny řidiče jednoho kamionu k dopravní nehodě, při níž se velmi vážně poranil Kuba. Doktoři ho dali dohromady, ale vše se zkomplikovalo dalšími událostmi a Kuba, který se pomalu dostával do normálního zdravotního stavu, zemřel. Pak to šlo rychle. Tuto zprávu neunesla máma a protože byla po několika infarktech, byla to její smrt. A pár hodin na to jsem ztratil i Marka, který to neunesl psychicky a vyřešil to sebevraždou. A tak jsem byl psychicky zcela dole a ujal se mě naštěstí strýc. Strávil jsem měsíc na psychiatrii, kde mě dali dohromady. Tato životní zkušenost upevnila můj životní cíl, věnovat se dětem jak profesně tak jako koníček.
Mezitím se naše Bratrstvo rozrostlo z klubu ve středisko klubů a protože klubů vzniklo hodně, založili jsme ještě jedno středisko, kterého jsem se jako vedoucí ujal já. Odrostli jsme z dětských let a tak jsme se rozhodli, že to co jsme sami prožili pěkného v Bratrstvu, umožníme prožít klukům v nových klubech, které jsou nyní v BraTul.
Svůj volný čas nyní dělím mezi BraTul, kde organizuji činnost klubů za vydatné pomoci Mlsouna, Stopaře a Martina. Při tom se samozřejmě opíráme o zkušenosti a rady Vaška, kterému vděčíme za to, co všechno umíme. On je duchovním otcem Bratrstva i BraTul.
Část svého času samozřejmě věnuji i své ženě Jarmile a svému synkovi Toníčkovi.
