Narodil jsem se 15. 5. 1979. Mám o rok mladšího bratra Filipa, s kterým jsme v dětství nepatřili k nejhodnějším dětem. Navíc naši rodiče se brzy rozvedli, protože si nerozuměli a táta se odstěhoval. Dokud bydlel blízko, tak jsem ho hodně často navštěvoval. Docela jsme si užívali. Rozumněl jsme si s ním možná líp, než s mámou. Pak se ale táta odstěhoval dál a nakonec odjel na něklolik let do ciziny.
Asi v sedmi letech jsme se dal dohromady s partou Bratrstvo, z které vznikl dnešní BraTul, na jehož stránkách právě jste. Protože jsem byl v té době hodně rozmazlený a rád jsme navíc provokoval, byl zázrak, že to se mnou kluci vydrželi. Občas sice moje provokace přinesly "ovoce" a byl jsem bit, ale to mě aspoň na čas uklidnilo. Takže mě Bratrstvo vlastně vychovalo, někdy tvrději, ale dobře.
To, co dalo Bratrstvo v dětství mě, mu nyní vracím svojí prací pro nové kluby.
Dospívání
Bratrstvo se udrželo hodně dlouho a tak jsme se klubové činnosti věnovali i dospívání. Můj dík tady patří patronům Věře a Vaškovi, kteří náš klub formovali, ale přitom mu nechávali dostatečnou volnost a samostatnost. Jádrem Bratrstva byli Praotec, Písmák, Míša a Tesák. Jenže pak nastal osudný půlrok, kdy nejprve zemřel Písmák, který byl sražen motocyklistou na kole, krátce na to Míša, který jel s Písmákem a pak došlo na Kubu, který byl po závažném úrazu a zpráva o smrti kamarádů ho dorazila.
S mámou jsme se odstěhovali na venkov a tady mě inspirovalo několik klukovských part, s kterých s mojí pomocí začaly vznikat kluby, které zaplnily naše nové středisko Tuláci. Já v té době studoval střední školu a mířil na pedagogickou fakultu. Takže dětem a mládeži se věnuji jak profesně tak jako koníčku.
Současnost - dospělost
V současné době stojím ve vedení BraTul. Jsem zástupcem vedoucího střediska, protože Lukáš po svatbě nemá tolik času. A bude ho mít ještě míň, až se jim narodí dítě. Moji největší oporou v práci v BraTul a nejlepším kamarádem je Stopař.
Nyní jsem učitelem na jedné pražské základní škole, kam dojíždím z venkova, kde bydlím s mámou a bráchou Filipem. Dost často teď také nevštěvuji tátu, který se už vrátil z ciziny a bydlí nyní kousek za Prahou. On i máma zůstali po rozvodu svobodní a asi se na tom už nic nezmění.
